Pan Špringl představil program semináře – v úvodu se seznámíme s nabídkou vzdělávacích aktivit vzdělávacího oddělení Památníku Terezín (dále jen VOPT), v druhé části prezentace si některé z aktivit, které ve VOPT realizují pro školní kolektivy, prakticky vyzkoušíme.

Denním chlebem obou lektorů jsou semináře pro různé stupně škol (ročně se seminářů zúčastní asi 6 000 žáků). Pořádají jednodenní nebo vícedenní semináře, přednášky, prohlídky bývalého ghetta, prohlídky Malé pevnosti, nabízí celou řadu 1,5 – 2 hodinových workshopů, které jsou spojeny s holocaustem a s terezínským ghettem, ale i např. workshopy, které se věnují sociologickým příčinám holocaustu apod. Nabízí i promítání filmů, dokumentů, hovory s pamětníky. Protože Ti již pomalu odcházejí na věčnost, VOPT se dále věnuje přípravě vzdělávacích materiálů založených na vzpomínkách pamětníků (přes 50 000 výpovědí).

Cesty škol do Terezína podporuje Terezínská iniciativa, která sdružuje bývalé vězně terezínského ghetta. Tato iniciativa získává granty, z nichž dotuje cesty škol do Terezína. Termíny je nutno rezervovat výrazně dopředu.

Kromě programů pro žáky pořádá VOPT také semináře pro pedagogy, finančně podporované MŠMT. Tyto semináře se konají již od roku 1999. Semináře jsou rozděleny do 5 stupňů: Cílem prvního stupně je představit způsoby vyučování o holocaustu z hlediska metodologie v ČR. Kurs prvního stupně je 3denní, začíná se v Praze v Židovském muzeu, pak následuje přesun do Terezína, kde probíhá zbývající část semináře. Druhý stupeň je mezinárodní a představuje přístupy k vyučování o holocaustu na partnerských institucích v zahraničí. Druhý stupeň 4denní. Třetí stupeň se odehrává v Polsku nebo v Německu, čtvrtý v Izraeli. Ten tvoří týdenní seminář v Jeruzalémě. Pátý stupeň se koná na různých místech v ČR a ve světě, většinou v česko-polské spolupráci (2010 v Paříži, 2015 v Osvětimi atd.).

Semináře jsou určeny pouze aktivním pedagogům, tzn. pedagogům, kteří stále vyučují a kteří kromě toho navíc připravují různé programy a aktivity pro žáky nad rámec výuky. Jsou upřednostňováni učitelé, kteří dělají pro žáky různé dlouhodobější projekty.

VOPT vyhlašuje literární a výtvarné soutěže. Letos např. téma domov (GSOŠ Podbořany se účastní).

Další současné vzdělávací projekty VOPT jsou:

1) Za pomníčky,

2) Ghetto Terezín, holocaust a dnešek,

3) Školákem v Protektorátu,

4) Školákem ve válečných letech.

Blíže se lektoři věnovali programu Školákem v protektorátu. S projektem začali před asi 8 lety, hlavním výstupem je webová stránka pro výuku o nacistickém totalitním režimu a jeho působení v oblasti školství. Stránka je strukturovaná na sekci pro učitele a na sekci pro žáky, ta je pak dělená ještě podle věku (1. st. ZŠ, 2. st. ZŠ, gymnázia a další školy). Sekce pro školáky je rozdělena ještě na obecnou a měšťanskou školu. Lišty vpravo nabízejí vždy přehled všednodenností

k danému tématu, v sekci pro učitele jsou pak i výukové materiály k jednotlivým aktivitám včetně metodických pokynů. Na webu jsou k dispozici i dobové nahrávky Českého rozhlasu (např. reportáže Františka Kocourka).

Nadstavbou projektu je propojení institucí zabývajících se školstvím v době protektorátu – Národní pedagogické muzeum a knihovna JAK, Institut Terezínské iniciativy (zpracovala téma židovské školy na Starém Městě pražském) a další. Ze spolupráce těchto institucí vznikl projekt Školákem ve válečných letech – jedná se o projekt badatelský. Žáci pracují v týmech, zpracovávají libovolná téma související s holocaustem (nemusí jí t je o období 1938 – 1945 a o události jen z protektorátu, lze pracovat i na věcech mimo protektorát a na věcech navazujících na události holocaustu nebo naopak předcházejících holocaustu). Výstupy se zpracovávaní dohodnutou formou za asistence a odborného dohledu a metodické pomoci VOPT. Program absolvovalo zatím 15 škol, vytvořili putovní výstavu Školákem ve válečných letech, jejíž vernisáž proběhla 15. 3. 2017 na Pedagogické fakultě UK v Praze. Výstava pak kolovala po zúčastněných školách. Projekt má i svůj facebookový profil.

Účastníci semináře dostali informativní letáčky o tom, jak se připojit k programu Školákem ve válečných letech.

Po úvodní teoretické části pan Špringl předal slovo paní Seifertové a ta účastníky semináře seznámila s praktickou ukázkou z programu Školákem protektorátu. Způsob vedení programu paní lektorka demonstrovala na příběhu gymnazistů z Roudnice nad Labem.  

Cílem workshopu pro studenty je přiblížit jim život v protektorátní škole na příkladech ze života jejich vrstevníků. Workshop ukazuje i rozdíly mezi tím, jak se žilo „obyčejným“ lidem v Protektorátu a jak se žilo Židům.

Nosným prvkem programu je autentická výpověď jednoho z přeživších účastníků roudnické události pana Miroslava Kubíka.

Program je uvozen tím, že studenti dostanou připravené lístečky s různými pojmy vztahujícími se k Protektorátu. Mezi pojmy jsou i některá cizí slova, která užívá pan Kubík ve videu. Studenti skládají lístečky dohromady podle jejich významu, pak s lektory diskutují nad významy slov, jež jsou jim neznáma. Program pracuje s obdobím kolem roku 1942, před i po atentátu na Heydricha.

Po seznámení s pojmy studenti diskutují nad tím, jak se žilo dětem ve škole. Zamýšlí se nad tím, co se měnilo ve školách kvůli tomu, že vládnou nacisté, a kvůli heydrichiádě.

Poté se studenti zaposlouchají do výpovědi pana Miroslava Kubíka (nar. 1925), který chodil do školy v Roudnici nad Labem. Před 10 lety udělal vzpomínku na svá studentská léta. Asi 1 minutu hovoří o tom, co se ve škole dělo po vzniku Protektorátu, co se museli učit, jak se to musili učit, co naopak ve škole zaznít nemělo atd. Pak se diskutuje nad příběhem – zda rozuměli slovům apod.

V ukázce pán hodně mluví německy, cituje poučky, které se museli učit nazpaměť, zmiňuje šprtání Hitlerova životopisu, německé hymny, myšlenky národního socialismu atd. I po letech vše odříkává jako básničku s jasně danou dikcí. Žáci diskutují o této ukázce a srovnávají tehdejší a dnešní obsah a způsob výuky apod.

Následuje práce s dobovými materiály, která má studentům ještě více přiblížit šílenost tehdejší doby a život školáků.

Dostali jsme desky se 4 tématy – 1) rozvrhy, 2) úpravy v učebnicích, 3) pokyny pro připomenutí výročí vzniku Protektorátu Čechy a Morava (rušení svátků, vytvoření nových), 4) výzdoba škol. Účastníci se měli s materiály seznámit a blíže je přiblížit ostatním. V programu studenti pracují déle a podrobněji, pro účastníky semináře bylo důležité především nahlédnutí do metodologie.

Postřehy účastníků semináře:

Ad 1) Kolegyně zaujal počet hodin TV, počet hodin němčiny a rozdíly mezi typy škol.

Ad 2) Kolegyně popsaly, že v materiálech měly pokyn, jak se mají učebnice upravovat a že to muselo být pro pedagogy velmi pracné a stresující dodržet všechny pokyny, které byly mnohdy opravdu absurdní. Paní lektorka pak popsala, že

k danému tématu, v sekci pro učitele jsou pak i výukové materiály k jednotlivým aktivitám včetně metodických pokynů. Na webu jsou k dispozici i dobové nahrávky Českého rozhlasu (např. reportáže Františka Kocourka).

Nadstavbou projektu je propojení institucí zabývajících se školstvím v době protektorátu – Národní pedagogické muzeum a knihovna JAK, Institut Terezínské iniciativy (zpracovala téma židovské školy na Starém Městě pražském) a další. Ze spolupráce těchto institucí vznikl projekt Školákem ve válečných letech – jedná se o projekt badatelský. Žáci pracují v týmech, zpracovávají libovolná téma související s holocaustem (nemusí jí t je o období 1938 – 1945 a o události jen z protektorátu, lze pracovat i na věcech mimo protektorát a na věcech navazujících na události holocaustu nebo naopak předcházejících holocaustu). Výstupy se zpracovávaní dohodnutou formou za asistence a odborného dohledu a metodické pomoci VOPT. Program absolvovalo zatím 15 škol, vytvořili putovní výstavu Školákem ve válečných letech, jejíž vernisáž proběhla 15. 3. 2017 na Pedagogické fakultě UK v Praze. Výstava pak kolovala po zúčastněných školách. Projekt má i svůj facebookový profil.

Účastníci semináře dostali informativní letáčky o tom, jak se připojit k programu Školákem ve válečných letech.

Po úvodní teoretické části pan Špringl předal slovo paní Seifertové a ta účastníky semináře seznámila s praktickou ukázkou z programu Školákem protektorátu. Způsob vedení programu paní lektorka demonstrovala na příběhu gymnazistů z Roudnice nad Labem.  

Cílem workshopu pro studenty je přiblížit jim život v protektorátní škole na příkladech ze života jejich vrstevníků. Workshop ukazuje i rozdíly mezi tím, jak se žilo „obyčejným“ lidem v Protektorátu a jak se žilo Židům.

Nosným prvkem programu je autentická výpověď jednoho z přeživších účastníků roudnické události pana Miroslava Kubíka.

Program je uvozen tím, že studenti dostanou připravené lístečky s různými pojmy vztahujícími se k Protektorátu. Mezi pojmy jsou i některá cizí slova, která užívá pan Kubík ve videu. Studenti skládají lístečky dohromady podle jejich významu, pak s lektory diskutují nad významy slov, jež jsou jim neznáma. Program pracuje s obdobím kolem roku 1942, před i po atentátu na Heydricha.

Po seznámení s pojmy studenti diskutují nad tím, jak se žilo dětem ve škole. Zamýšlí se nad tím, co se měnilo ve školách kvůli tomu, že vládnou nacisté, a kvůli heydrichiádě.

Poté se studenti zaposlouchají do výpovědi pana Miroslava Kubíka (nar. 1925), který chodil do školy v Roudnici nad Labem. Před 10 lety udělal vzpomínku na svá studentská léta. Asi 1 minutu hovoří o tom, co se ve škole dělo po vzniku Protektorátu, co se museli učit, jak se to musili učit, co naopak ve škole zaznít nemělo atd. Pak se diskutuje nad příběhem – zda rozuměli slovům apod.

V ukázce pán hodně mluví německy, cituje poučky, které se museli učit nazpaměť, zmiňuje šprtání Hitlerova životopisu, německé hymny, myšlenky národního socialismu atd. I po letech vše odříkává jako básničku s jasně danou dikcí. Žáci diskutují o této ukázce a srovnávají tehdejší a dnešní obsah a způsob výuky apod.

Následuje práce s dobovými materiály, která má studentům ještě více přiblížit šílenost tehdejší doby a život školáků.

Dostali jsme desky se 4 tématy – 1) rozvrhy, 2) úpravy v učebnicích, 3) pokyny pro připomenutí výročí vzniku Protektorátu Čechy a Morava (rušení svátků, vytvoření nových), 4) výzdoba škol. Účastníci se měli s materiály seznámit a blíže je přiblížit ostatním. V programu studenti pracují déle a podrobněji, pro účastníky semináře bylo důležité především nahlédnutí do metodologie.

Postřehy účastníků semináře:

Ad 1) Kolegyně zaujal počet hodin TV, počet hodin němčiny a rozdíly mezi typy škol.

Ad 2) Kolegyně popsaly, že v materiálech měly pokyn, jak se mají učebnice upravovat a že to muselo být pro pedagogy velmi pracné a stresující dodržet všechny pokyny, které byly mnohdy opravdu absurdní. Paní lektorka pak popsala, že

žáci dále popisují, jak vypadaly učebnice – studují úpravy učebnic, jak se zpracovávala závadná místa, popisují, jak návod doporučuje, jak revidovat učebnice, co se tam nesmí ukázat, co se musí naopak zakázat.

Ad 3) Účastníci popsali, že materiály, které měli k dispozici, popisují, co studenti smějí a co nesmějí nosit, co nesmí dělat v ten den, kdy byl dříve nějaký svátek připomínající dřívější poměry, např. chodit do divadla apod. Někteří studenti demonstrovali např. oblečením, sankce za to byly mnohdy nepřiměřené a až absurdní. Přibyly také nové významné dny – 15. 3. (vznik Protektorátu), 20. 4. (narozeniny Hitlera). Zdůrazňuje se vděčnost Říši, oslava německého národa. Zrušil se významný den, kdy slavil narozeniny TGM.

Ad 4) Materiály okomentovala lektorka, protože účastníci se ostýchali – studenti mají k dispozici obrazy, které v jejich době před Protektorátem zdobily školy. Úkol je jednoduchý – mají rozhodnout, který obraz mohl viset na zdi a který ne po vzniku Protektorátu a po atentátu na Heydricha a vysvětlit, proč si to myslí.

Pro další pracovní skupiny (účastníci vytvořili jen 4 PS) jsou v programu připravena další témata, např. Ukázky dobových studentských tabel (zjišťuje se symbolika obrázků, které na nich jsou), dále např. témata Školy a sběrové akce, Známkování (za Protektorátu se zavedla 6 – byla nedostatečná jako 5, ale dávala se již definitivně odepsaným případům) a další.

Po absolvování této části programu následuje exkurze po Malé pevnosti v Terezíně. Někdy může prohlídka být i před workshopem. Žáci se v terénu seznámí s místy, o nichž ve své výpovědi hovoří pan Kubík, připomenou si, jak vypadala a fungovala policejní stanice gestapa atd.

Po představení všech těchto věcí nás lektorka seznámila se zápletkou, jež vedla až k nešťastným událostem na roudnickém gymnáziu a kvůli které se pan Kubík a jeho spolužáci dostali do Terezína a později i do jiných koncentračních táborů v Evropě. Pan Kubík měl spolužáka Karla Dvořáka, který patřil mezi vychloubačné tipy. Ten tajně miloval dceru ředitele roudnické německé školy Alfréda Bauera. Ta lásku neopětovala, odmítla ho, stejně jako její otec, který neschvaloval lásku Čecha a Němky. Dvořák se začal mezi spolužáky zmiňovat o tom, že otce dívky z pomsty za urážku zabije. Pan Kubík patřil mezi první, komu se Dvořák svěřil. Pan Kubík ani ostatní spolužáci tomu nevěnovali pozornost, považovali to za plné řeči. V Roudnici žil Rus Razacev, který pro studenty pořádal večírky, kde je opíjel a mámil z nich různé informace. Tak se k němu dostala i zpráva o Dvořákových řečech. Razacev nelenil a Dvořáka udal na gestapo v Kladně. Gestapo pak pozatýkalo nejen Dvořáka, ale i pana Kubíka a téměř dvě desítky jeho spolužáků, včetně několika dívek. Někteří studenti byli po 3–6 měsících propuštěni, jiní skončili v koncentračních táborech jako pan Kubík. Z těch přežili pouze 3 chlapci – pan Kubík spolu s Arnoštem Štěpánem a Alexanderem Světem.

Po shlédnutí pokračování vyprávění pana Kubíka následuje další samostatná aktivita studentů. Studenti dostanou materiály (část je z Archivu v Litoměřicích), mezi nimiž je vyprávění těch, co byli propuštěni po půl roce, pak je tam složka o tom, jak fungovalo spojení vězněných světem (korespondence oficiální vězeňská, motáky), dále srovnání mezi židovským ghettem a politickým vězením.

Studentům je dále prezentován příběh dvou dívek z kauzy – Emy Blažkové (přežila) a Sylvy Rajtrové (zahynula v Osvětimi). Ema byla propuštěna, pracovala na Křivoklátsku, studovat už nesměla. Sylva byla také propuštěna, ale protože se v Terezíně spřátelila s nějakou židovskou dívkou, které pak poslala balík, byla znovu zatčena, převezena do Osvětimi a tam zahynula.

Na závěr programu se studenti věnují diskusi o úpravách učební látky, o příkladech perzekuce a věznění studentů, zavírání a rušení českých středních škol.

Po představení programu následovaly dotazy účastníků:

1) Jak se Památník Terezín vypořádává s ubývajícími pamětníky? Zpracovávají se výpovědi do databáze výpovědí a připravují se metodické materiály, které přiblíží i pozadí událostí, o nichž pamětníci vyprávějí, a to vše tak, aby byla nahrazena přímá interakce s pamětníkem.

2) Chystá se Památník do budoucna pracovat i s pamětníky a obětmi jiných genocid (Rwanda, Kosovo apod.)? Památník se dál bude držet tématu holocaustu, ale např. při MatFyz funguje centrum MALACH, které dělá semináře pro pedagogy, jak využít výpovědi z archivu Shoah Foundation a z tzv. Spielbergova archivu. Zde pracují i s novými genocidami.

Na závěr paní Lněníčková poděkovala účastníkům za pozornost a lektorům za prezentaci náročného tématu. Již v průběhu semináře se někteří pedagogové objednali na program do Památníku Terezín, prezentace vzdělávacích program tedy zjevně zaujala.

Zapsala:

Zdenka Lněníčková (výkonný manažer projektu)

• 840_zapis_seminar_Skolakem_v_protektoratu_03-05-2018.pdf