Uspořádání tohoto semináře vzešlo jako podnět z řad učitelů, kteří již na
konci minulého školního roku vnímali potřebnost tematicky zařadit
seminář na téma hodnocení žáků.
Mgr. Robert Čapek, PhD. je velmi uznávaným psychologem, lektorem,
učitelem a didaktikem.
Seminář pojal velmi kontroverzně – neměl problém se opřít do systému
hodnocení, který běžně ve školách funguje, ale který je podle jeho slov
zastaralý a nereflektující jednotlivé odlišnosti žáků či osobností učitelů.
Klasifikace klasická má velké nedostatky – jsou velké rozdíly mezi
nároky jednotlivých učitelů. Velký vliv má i náladovost (hlavně u žen).
To vše má vliv na klima ve třídě – s tím úzce souvisí systém odměn a
trestů. Cílem učitele by mělo být především předání dobrého vztahu
k předmětu (ukázání cesty) např. formou zábavných, hravých,
aktivizujících činností a dát dětem porozumění, předat znalosti. Hlavním
motorem je práce samotného žáka. Je potřeba v dětech vzbudit pozitivní
emoce – ty pak vytváří pozitivní změnu osobnosti. Není dobré srovnávat
děti mezi sebou či v rámci nějaké normy. Každé dítě je originál, na jeho
výsledky má vliv nejen jeho inteligence, ale i povahové rysy, rodina,
zkušenosti… Současný systém preferuje dokonalost, dochází
k výkonovému hodnocení, ze známek se počítají průměry, známky mají
různou váhu – to vše přispívá k popření individuality. Je potřeba naopak
hodnotit v souladu s individuální úrovní dítěte, ve smyslu „pracuj na své
úrovni jak nejlépe umíš a úspěch tě nemine“. Tím dochází k hodnocení
procesnímu, které má větší váhu než výkonové.
V průběhu semináře si pedagogové sami vyzkoušeli práci na určité téma
(návrh billboardu na nejmenší chmelničku na světě) a jeho hodnocení.
Již z této zkušenosti bylo zřejmé, že hodnocení, které probíhalo
vzájemně mezi jednotlivými skupinami, bylo značně rozporuplné.
Pedagogové své práce prezentovali, jiní je hodnotili. Rozvinula se
poměrně široká diskuze o vhodných technikách, zpětné vazbě i systému
bodového hodnocení. Byť na tomto příkladu, ale s přesahem do praxe
s dětmi. Velmi přínosná je objektivizace hodnocení či hodnocení
jednotlivými skupinami ve třídě (ne učitelem). Rychle hodnotit se dá i
pomocí bodů, počtu zvednutých prstů, posunutím práce další skupině
s vyznačením změn, na kterých se shodnou všichni, formou hodnocení
zadaných kroků (procesní hodnocení).
Odměna či zpětná vazba – motivace díky hodnocení pouze za jedna
nebo nic, hodnocení 1,2,3 nebo N (nesplněno, nedokončeno,
nedodáno), hodnocení formou postojových otázek, hodnocení
individuální, kdy se dávají body navíc za „něco navíc“ (posilují se soft-
skillové zkušenosti), hodnocení formou různých věciček (např. jablíčko,
body, zlaté makovice, zlaťáky, razítka…) – to vše snižuje tlak na výkon,
na potřeby jedniček, průměru ze známek a přispívá ke zlepšování
klimatu ve třídě i k zábavnému učení. Touto formou žáci vstřebají víc
znalostí, víc je baví se učit.
Seminář byl opravdu kontroverzní – na jedné straně bylo hodně
příznivců takového odlišného přístupu k hodnocení, na druhé straně byli i
tací, kteří starý systém obhajují s odůvodněním, že není možné s
takovým individuálním přístupem zvládat všechny požadavky, které jsou
dnes na pedagogy nakládány, zároveň i s vysokým počtem žáků ve
třídách.
Setkání bylo opravdu přínosné pro všechny, všichni si odnesli nějakou
pozitivní zkušenost z tohoto semináře a podnět pro svou další práci.

Zapsala: Renata Adámková

• 1199_map_zApis_hodnocenI-a-sebehodnocenI-ZAka_1910924.docx