V letošním školním roce se naše škola zapojila jako partner do mezinárodního projektu NATURAL EDUCATION FOR DIGITAL STUDENTS. Naši další partneři jsou školy z: Turecka, Španělska, Polska, Itálie.

         V týdnu 11.3-15.3. jsme s žákyněmi naší školy v rámci projektu Erasmus+ navštívili Istanbul v Turecku. Turecko je stát ležící z větší části v malé Asii a z menší části v jihovýchodní Evropě. Hlavním městem Turecka je Ankara. Istanbul je proslulý především jako město, které se rozkládá na dvou kontinentech. Jen pro zajímavost Česká republika má přes 10 milionů obyvatel, Istanbul kolem 15 milionů. Do historie se Istanbul zapsal pod různými jmény- Byzantion, Konstantinopol nebo Cařihrad. Oba kontinenty spojuje a zároveň rozděluje úžina Bospor. V evropské části se nachází většina významných památek z dob byzantské říše a také historické centrum města, původem ještě z dob římské říše.

        Skvělí hostitelé ze školy SABED?N TÜRKER ?LKOKULU nám poskytli mnoho informací o základním školství, umožnili nám prohlédnout si celou školu, sledovat její každodenní činnost a naši zvědavost a zájem nijak neomezovali. Turci se na naši návštěvu velmi pečlivě připravili. Vždyť hosté z Evropy nepřicházejí každý den.

       Navštívená základní škola měla pouze 1. stupeň, její součást byla i škola mateřská. Náhled do fungování 2. stupně školy jsem sice postrádala, přesto jsem se snažila poznat na místě co nejvíce. O překvapení nebyla nouze. Tak například stejnokroje. Děti nosí slušivé uniformní šaty a je jim v nich nepochybně dobře. Jednotné šaty působí na děti z chudších i majetnějších rodin pozitivně. Ve škole totiž stírají sociální původ a mezi dětmi nevznikají napjaté vztahy plynoucí z rozdílné životní úrovně rodin. Zdálo se mi (a učitelé to potvrzovali), že děti kamarádí systémem každý s každým.

       Druhé překvapení byly počty dětí ve třídě. V každé třídě bylo 46 až 48 žáků. Učitelé jsou na tento stav zvyklí a nepovažují to za nic neobvyklého. Také ve třídách mateřské školy bylo kolem třiceti dětí – současně však s nimi pracovaly dvě učitelky.

       Dalším překvapením byly styly výuky. Matematika je založena na problémových úlohách typu matematických hříček a hlavolamů. Bohatá grafika učebnic přímo vybízela ke hře s čísly, obrazci, tělesy a řadou předmětů nejrůznější povahy. Ve vyšších třídách 1. stupně se malí Turci učí angličtinu. Nevím, čím a jak jsou motivováni, ale usilovně se snažili tento jazyk uplatnit. Naše děti se bojí v cizím jazyce mluvit, nejsou-li si jisté, že mluví správně. Zkrátka bojí se (stydí se) chyby. Malí Turci nikoli. Pokud jde o celkový dojem, zdálo se mi, že pro turecké děti je škola opravdu zajímavá. Možná je to i tím, že tolik nekoukají na televizi, nemají mobily a další produkty techniky, jimiž jsou naše děti přesyceny. O to víc si spolu povídají a hrají. Ve škole prý není nic, co my nazýváme závistí nebo šikanou. Zato jsou turecké děti zejména o přestávkách mnohem pohyblivější a hlučnější než naše. Učebnice jsou velmi hezké, na hlavní předměty mají při formátu 20 x 25 cm cca 100 stran a bohatou grafiku.

      Turci jsou pohostinní, zdvořilí a vysoce profesionální lidé, pracují velmi tvrdě a dlouho. Po celý týden se nám věnovali s vysokým nasazením a ukázali nám mnoho krásných památek. Navštívili jsme například Hagia Sofia čili chrám Boží Moudrosti, Mešitu sultána Ahmeda, která díky obložení stěn modrými dlaždicemi je též známa jako Modrá mešita, Galatskou věž nebo též jménem Kristova věž, Palác Topkapi, který byl oficiální rezidencí osmanských sultánů a zároveň centrem vlády nad celou říší v letech 1465 až 1853. Krásnou lodičkou jsme připluli k Dívčí věži, která se nachází na malém kamenném ostrůvku u ústí Bosporu. Byla vybudována v 18. století a dnes se v ní nachází luxusní restaurace, kde jsme ochutnali ty nejlepší turecké speciality. Pluli jsme na velké lodi přes Bospor. Bospor je průliv mezi Černým a Marmarským mořem na severozápadě Turecka. Tvoří také část hranice mezi Evropou a Asií. Je dlouhý 31 kilometrů, v nejužším místě široký 700 metrů a s nejmělčí hloubkou 13 metrů. Po obou březích se v jižní části rozkládá město Istanbul. Průliv je překlenut třemi silničními mosty. 

       Poznali jsme kousek nádherné turecké kultury z bezprostřední blízkosti, otevřenost, srdečnost a pohostinnost tureckých přátel. Nabyli jsme spoustu zkušeností a znalostí, které se teď snažíme využívat při předávání vědomostí našim žákům, ale které také sdílíme s našimi dalšími kolegy. Zkušenost pro nás byla velmi přínosná a inspirativní. Seznámili jsme se také s učiteli z různých evropských států a navázali s nimi kontakty pro další mezinárodní spolupráci. Myslíme si, že takovéto zahraniční pobyty by měly být samozřejmou součástí celoživotního vzdělávání učitelů.

                                Mgr. Helena Gondeková, ZŠ Měcholupy